Miloš Zeman

Miloš Zeman portrét
Prezidentský portrét

(* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu dne 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.[1]

přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou.

Obsah

Život

Dětství a mládí

Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917–1997),[2] byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou.[3] Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let.[4]

Studium a povolání

V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána.[zdroj?] Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole.[zdroj?] Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý.[5] Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv. modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého. Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta, a také namyšleného samotáře.[4]

Rodinný život

Z prvního manželství (1971–1978) s Blankou Zemanovou, která byla jeho středoškolskou spolužákyní, má syna MUDr. Ing. Davida Zemana, Ph.D. (* 1971), který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie. Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965). Do manželství se 1. ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová. Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990, kdy jí nabídl práci asistentky. Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzityBrně. Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ, kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek. Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR. Později, až do dubna 2012, byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu.[6]

Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, četba nejrůznější literatury (mj. science fiction) a hra v šachy.[7]

Politická činnost

Před rokem 1989

Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování. Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti. Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.[4]

Od 31. ledna 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky (součást Státní bezpečnosti) Miloše Zemana jako prověřovanou osobu.[8] Není jasné, co bylo důvodem sledování. Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989.[9]

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu,

Emil Hácha

Emil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 v Trhových Svinech[2]27. června 1945 v Praze) byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem tzv. pomnichovské Československé republiky (19381939). Po rozbití zbytku Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem[p 1] a zůstal jím až do zániku Protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská.

Život

Právník

Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha[2] do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918.

Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po smrti Pantůčka byl v roce 1925 prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem jmenován druhým prezidentem NSS.

Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jako uznání Háchových hodnot lze považovat členství u haagského rozhodčího soudu.[3]

Prezident

Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky.[p 2] Důvody pro jeho volbu tkví v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce (NSS).[4]

Hácha v Berlíně 15. března 1939

Představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti, proto v noci na 10. března Emil Hácha vyhlásil stanné právo a sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.

14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, na kterém byl násilím a výhrůžkami přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Hácha se mylně domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu.

Hácha v doprovodu členů protektorátní vlády rozmlouvá s Hitlerem 9. června 1942 v Berlíně u příležitosti pohřbu Reinharda Heydricha. Hitler během rozhovoru Háchovi vyhrožoval, že v případě dalších incidentů v protektorátu je připraven vysídlit český národ ještě v průběhu války.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři. Terorizování českého národa a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem a ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního prezidenta.

Od této chvíle nacisté zlomeného Háchu využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Nejvyšší úrovně dosáhlo toto zneužití po atentátu na Heydricha a jeho smrti, přičemž tyto události vyšly do stejného období jako státní oslavy Háchových 70. narozenin. V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942 ostře odsoudil jak atentát, tak i činnost Benešovy exilové vlády.[5] V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky a občané na masových shromážděních vyjadřovali svou podporu Německé říši, přijal Hácha osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes – a vyšla obsáhlá publikace Jihočech Emil Hácha (její obrazovou část vytvořil významný reportér Karel Hájek, grafickou úpravu vytvořil Jiří Trnka).[6]

Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto přestal být pro nacisty zajímavý. Hácha ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů.

13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen.

Odkaz

Busta a pamětní deska na rodném domě Emila Háchy v Trhových Svinech

Velká část Háchovy literární pozůstalosti a fotografická dokumentace o něm jsou dnes uchovány v Archivu Kanceláře prezidenta republiky.

Výbor díla

Odkazy

Poznámky

 

  • Výraz „státní prezident“ byl převzat z němčiny (Staatspräsident), ve které je běžně užíván pro všechny prezidenty států.

úřad fakticky vykonával; podle nálezu 55/1995 Sb. byla zpochybněna demise předchozího presidenta Edvarda Beneše: „… Dne 18. prosince 1942 uplyne sedmileté volební období dosavadního prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše, jenž byl řádně zvolen prezidentem republiky ve schůzi Národního shromáždění dne 18. prosince 1935. Prezident dr. Edvard Beneš se vzdal své prezidentské funkce dne 5. října 1938, avšak vláda československá ve shodě s věrnými občany československého státu nikdy nepokládala tuto rezignaci za platnou, neboť byla protiprávně vynucena.“

 

Reference

 

 

  1. Petr Vilgus: Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava, 1998

Literatura

převzato WIKI