Jiřina Švorcová
(25. května 1928 Hradec Králové–Slezské Předměstí – 8. srpna 2011 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka a politička KSČ, po Sametové revoluci KSČM.
Kariéra
Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951[2] se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech (působila zde až do roku 1990). Její úspěšnou hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila politická angažovanost po roce 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý ČSM. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem SSM. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti i zájem normalizační politické špičky.
Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojuje na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Na rozdíl od většiny ostatních uměleckých svazů té doby se SČDU pod jejím vedením stal poměrně konstruktivní profesní organizací, která se nedopouštěla likvidačních excesů a vcelku pozitivně přispívala k rozvoji divadelního života. Svou veřejnou pověst však Švorcová poznamenala aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977.
Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února (1978) a titulem národní umělkyně (1984). Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala komunistkou.[3] Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku.[4][5]
Zemřela po těžké nemoci v pražské léčebně dlouhodobě nemocných v Malvazinkách.[6]
Spor o TV portrét z cyklu „Po stopách hvězd“
Česká televize odmítla odvysílat pořad z cyklu „Po stopách hvězd“ o Jiřině Švorcové, jehož režisérem byl Marek Škarpa. Tiskový mluvčí ČT Ladislav Šticha to odůvodnil tvrzením, že dokument údajně působí jako obhajoba komunistické angažovanosti herečky v době minulého režimu. „Po zhlédnutí dílu o Jiřině Švorcové jsme museli bohužel konstatovat, že tento díl zcela vybočuje z žánru. Není to ani tak o kariéře Jiřiny Švorcové, ale o samoobhajobě některých z těch, kteří v díle hovoří. O době komunistické angažovanosti se v dokumentu hovoří jako o době velkých ideálů,“ uvedl Šticha.[7]
Státní vyznamenání
- 1973 Za ochranu hranic ČSSR I. stupně (zlatý odznak) [8]
- 1978 Řád Vítězného února
- 1984 národní umělec
- Řád práce
Divadelní role, výběr
- 1950 Pavel Kohout: Dobrá píseň, Kateřina, Divadlo na Vinohradech, režie Otto Haas
- 1966 Tennessee Williams: Kočka na rozpálené střeše, Mae, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
- 1967 Neil Simon: Podivný pár, Gladys Penguinnová, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
Filmografie, výběr
- Temno (1950) – Helenka
- Cesta ke štěstí (1951) – Vlasta Tomešová
- Nad námi svítá (1952) – Marie
- Přicházejí z tmy (1953) – Tonička
- Vstup zakázán (1959) – Štěpánková v povídce Bloudění
- Král Šumavy (1959) – Marie Rysová
- Zlé pondělí (1960) – Radkova matka
- Smyk (1960) – Marie
- Reportáž psaná na oprátce (1961) – Jelínková
- Tereza (1961) – Tereza Machátová
- Pouta (1961) – Magda Muzikářová
- Horoucí srdce (1962) – Božena Němcová
- Člověk není sám (1971) – Ing. Jostová
- Jakou barvu má láska (1973) – Karla
- Matka (televizní seriál, 1975)
- Žena za pultem (televizní seriál, 1977) – Anna Holubová
- Okres na severu (televizní seriál, 1980)
- Putování Jana Amose (1983) – Cyrilová
- Anynka a čert (pohádka, 1984) – Anynčina matka
- My všichni školou povinní (televizní seriál, 1984) – Kopecká
- Gottwald (televizní seriál, 1986)
- Velká filmová loupež (televizní seriál, 1989)
- Roky přelomu (televizní seriál, 1989)
- Než poznáš první úsměv (TV film, 1989) – primářka
Knihy
- Býti Švorcovou (Jiřina Švorcová, 2001)
- Z očí do očí (rozhovor, Miroslav Graclík, 2010)
- Osobně – Zpověď Ženy za pultem (Miroslav Graclík, 2010)
Alba
- Portrét herečky (1977)
- Naše sny (2008)
- Audiovzpomínky (2010)