Archiv pro štítek: Herci

Jiřina Švorcová

Jiřina Švorcová

(25. května 1928 Hradec KrálovéSlezské Předměstí8. srpna 2011 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka a politička KSČ, po Sametové revoluci KSČM.

Kariéra

Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951[2] se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech (působila zde až do roku 1990). Její úspěšnou hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila politická angažovanost po roce 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý ČSM. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem SSM. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti i zájem normalizační politické špičky.

Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojuje na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Na rozdíl od většiny ostatních uměleckých svazů té doby se SČDU pod jejím vedením stal poměrně konstruktivní profesní organizací, která se nedopouštěla likvidačních excesů a vcelku pozitivně přispívala k rozvoji divadelního života. Svou veřejnou pověst však Švorcová poznamenala aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977.

Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února (1978) a titulem národní umělkyně (1984). Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala komunistkou.[3] Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku.[4][5]

Zemřela po těžké nemoci v pražské léčebně dlouhodobě nemocných v Malvazinkách.[6]

Spor o TV portrét z cyklu „Po stopách hvězd“

Česká televize odmítla odvysílat pořad z cyklu „Po stopách hvězd“ o Jiřině Švorcové, jehož režisérem byl Marek Škarpa. Tiskový mluvčí ČT Ladislav Šticha to odůvodnil tvrzením, že dokument údajně působí jako obhajoba komunistické angažovanosti herečky v době minulého režimu. „Po zhlédnutí dílu o Jiřině Švorcové jsme museli bohužel konstatovat, že tento díl zcela vybočuje z žánru. Není to ani tak o kariéře Jiřiny Švorcové, ale o samoobhajobě některých z těch, kteří v díle hovoří. O době komunistické angažovanosti se v dokumentu hovoří jako o době velkých ideálů,“ uvedl Šticha.[7]

Státní vyznamenání

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

651810-img-svorcova-hanicinec 211562261500011_svorcova jirina-svorcova-2 jirina-svorcova-zena-za-pultem Svorcova_Jirina7 VVR184b53_svorcovaANTI

Knihy

  • Býti Švorcovou (Jiřina Švorcová, 2001)
  • Z očí do očí (rozhovor, Miroslav Graclík, 2010)
  • Osobně – Zpověď Ženy za pultem (Miroslav Graclík, 2010)

Alba

  • Portrét herečky (1977)
  • Naše sny (2008)
  • Audiovzpomínky (2010)